Škola zabiják

26. listopadu 2017 v 12:09 |  Milý deníčku...
Každý určitě zná takový to, jak si něco vysníme, ale pak to dopadne určitě jinak. Já jsem se snažila být v minulosti optimista, ale jak se mi začalo čím dál tím míň dařit ve všem, začínal se ze mě stávat pesimista. Určitě ještě teď mám nějaké období, kdy doufám v něco dobrého pro mě, které nakonec skončí katastrofou.




Myslela jsem, že tato škola pro mě bude to pravé. Že tam najdu úžasné kamarády, budu mít skvělé hodiny a tak dále. Bohužel jsem se mýlila. Skvělé hodiny jsou opravdu jen nějaké - např. Scénický kostým. Ten byl ze začátku úplně úžasný s úžasnou učitelkou, ale jak ho máme čím dál víc v semestru, tím si začínám uvědomovat, jak mi chybí kritika. Učitelka Bláhová je celkově úplně úžasná osoba, ale zjistili jsme, že sice je skvělé že nám říká svůj názor, ale chybí ji kritika. Tu třeba teď u semestrální práce postrádám.
Ale zase mám ráda čím dál tím víc základy fotografie. Znám se s jedním fotografem a vždy mě zajímalo, co to obnáší. Je to super předmět a učitel je pohodový. Sice mluví úlplně tiše, že často nevíme co vlastně říká, ale hodiny s ním jsou zajímavé. Ten má ode mě 9/10 bodů u starých učitelů xD, protože oproti učitelce z dějin, je nadšený. Ano, to je to správné slovo.
Učitelka z dějin výtvarné kultury (DVK) je..no jak to říct slušně..ne to slušně říct ani nejde. Prostě je strašně nudná. V životě jsem nezažila tak nudnou učitelku jako ji. V jejích hodinách usínáme a místo rozebírání výtvarné kultury, tak je to spíš dějepis. Ano, vím, že to spolu souvisí, ale mě teda víc baví se učit o památkách. Ona to dělá doslova nudné, že se mi to začíná hnusit. Když se nás zeptala, jak bysme chtěli oživit tenhle předmět nebo co bysme chtěli od tohohle předmětu, jediné, co se mi vyjevilo v paměti bylo "Vyměnit učitelku". Doslova chodit na její hodiny je PEKLO.

Na začátku školy jsem byla nervózní. Nový lidé, nový spolužáci a hlavně nové město. Na začátku se na všechno díváme v růžových brýlých. Nejhorší je, když si je potom sundáte a zjistíte, co všechno je jinak.
Takto jsem to měla se svými novými spolužačkami. Všechny byli ze začátku milé, kamarádské. Hned ze začátku jsem si sedla s Miškou, která je úžasná dodnes. Už v září jsme se začali dělit na dvě skupinky. Sice pořád jsme s holkama vycházeli dobře, ale časem jsme se opravdu začali vzdalovat. Baru, Simi, Didi a Aďa začali tvořit kroužek a já si říkala, že je to OK, když mají vlastní kroužek, protože my s Miškou jsme taky byli spolu pořád.
Ale čím víc jsem ve škole trávila čas a pozorovala je, tím víc jsem si byla jistá, že to je takový typ holek "nanynek". Samostatně jsou úžasné, kamarádské, ale když je dáte dohromady, je to..ahgr..prostě na zabití. Sárča zůstala taková neutrální, že je na obou stranách, i když si někdy myslím, že se spíš přiklání k nanymkám.
V řijnu k nám nastoupila Teri a jak to bývá zvykem, snažila se začlenit. Miška se ji hned ujala, jako hodá osůbka. Mě to chvilku trvalo, ale zjistila jsem, že stejně jako s Miškou se s ní úžasně povídá a hned jsem se s ní skamarádila. Vypadalo to, že takhle dobře to půjde snad až do konce semestru, nebo snad i déle.

Na konci října, ale jsem se dozvěděla, že Miška uvažuje o přestupu. Nedávala jsem jí to za zlé, protože tahle škola taky nebyla taková jak jsem si ji představovala, ale i tak jsem nechtěla aby odešla. To bylo hned o kamarádku míň a já si řekla, že je dobře, že mám aspoň ještě Teri.
Ta ovšem byla trošku ve skluzu se vším a byla nejistá. Začínala si říkat, že to nemá cenu. Já, jedna její kamarádka a jeden učitel jsme se ji pořád snažili přesvědčit, aby zůstala a že ji budeme pomáhat. Teď ovšem byla 2 týdny v nemocnici. Ano, sice je ve skluzu, ale i tak bychom ji pomohly. Dnes mi ovšem napsala, že zítra ve škole si půjde pro papíry na ukončení studia, a že půjde opět v záři.
Nejdřív jedna mi odejde a teď i druhá. Já si s ostatníma holkama nemám co říct, neboť oni pořád probírají kluky a různé takové kraviny ohleďně toho.

O založení tohohle blogu jsem začala přemýšlet už před nějakým časem. Teď jsem se k tomu dokopala, díky holkám. Vím, že to není jejich chyba. Prostě jim ta škola asi nesedne, nebo tak. Já to sice zvládnu, i když nevím, jak silná jsem, abych se nesesypala, že jsem ve škole sama.
Tenhle článek byl hlavně o škole a jaký je zabiják. Zabiják dobrých předmětů, kamarádství a osobního života. Gratuluju školo, dotáhla si to až tak daleko, že tě každý chce opustit.
A to jsem ani neřekla, že i v druhé skupině naší třídy ochází také holky.. Opět gratuluju, školo.
Ara...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ella Ella | Web | 26. listopadu 2017 v 22:14 | Reagovat

Vítej na blogu. Taky jsem založila svůj blog jako deníček a po dvou týdnem musím říct, že to fakt pomáhá. Ta anonymita, nové pohledy, prostě podpora :). A s tou podporou začnu i já.
Moc se mrzí, že holky odchází, ale není pravidlem, abys měla ve třídě kamarádky. Třeba si je najdeš v jiných ročnících. Holky si šly za splnění svých snů a ty jdi taky. První ročníky většinou nebývají takové, jaké si vysníme, protože je to hodně o úvodu, ale třeba, když přežiješ první rok, se to úsilí začne vyplácet.
Ella

2 Romi Romi | Web | 26. listopadu 2017 v 22:31 | Reagovat

jo je to super se s toho vypsat :) souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama