Šedá myš

1. prosince 2017 v 18:00
Každý si tak trochu myslí, že je někdy šedá myš. Já to ale vím, že jsem...
viz dále


Celý život jsem měla pocit, že jsem přehlížná. Teda ne celý život. Začalo to od rozvodu rodičů. Doma jsem a vždy zůstanu třetí dítě. Podle otce jsem omyl..."povodňové dítě"... Už na základní škole jsem byla tichá, teda kromě pár "nešikovných" případů na prvním stupni. Podle svým vrstenců jsem mohla být šprt, ale většinou jsem se snažila, aby na mě byl otec hrdý. Nikdy moc neprojevuje emoce, což znamená, že nikdy nevím, co si myslí.
Na základní škole už jsem začala být taková ta v ústraní, která má ráda ticho a je raši sma jen s pár přáteli. Já se sama nazývám Šedá myš. Jsem nevýrazná, podle mě nejsem ani moc hezká, což podle kamarádek si říkají všechny hezké holky a prý mám být zticha. Tohle mě vždy povzbudí.

Možná to, že jsem plachá v tom také hraje svou roli. Kdysi jsem se hodně přátelila s klukama, ale nevím jak se to změnilo. Najednou jsem se moc neodvažovala promluvit s klukama. Možná k tomu dopomohlo i to, že mí mužští kamarádi se začali zajímat o mé mnohem krásnější a společenštější holky.
Vždy jsem přemýšlela, co k tomu ještě dopomohlo. Jestli jsem si začala podkopávat sebevědomí nebo něco jiného. Proto jsem se radši začala utápět v knihách a nechala sny a fantazii přesunout. Vždy jsem snila, že jak to bývá vždy v pohádkách nebo v příbězích či románech, že z šedé myšky či ošklivého káčátka se stane krásná labuť. To se u mě bohužel nestalo.

Sice jsem se snažila, ale to, že prostě nemám postavu jak lusk, vypracovanou a hubenou, to také hrálo, že jsem byla v ústraní. A pořád jsem. Kamarádky mi vždy říkají, že pro mě čeká ten pravý a určitě se setkáme.
Já vím, že jsem mladá a mám celý život před sebou, ale pomalu si začínám uvědomovat, že nikdo tu pro mě není. Kdo by se také zajímal o buclatou holku s dětskou tváří i hlasem.

Opravdu chci být víc než šedá myš, ale jak to mám zařídit? Nemám ráda davy lidí, ale samotu moc také ne. Ano, když si čtu, jsem ráda sama, ale nemusím být sama pořád. Když se začínám s někým kamarádit, skoro okamžitě vím, s kým budu dobrá kamarádka a s kým jen kamarádka, či jen známá.
Šedá myš je ráda v ústraní a vždy se nějak chrání před nebezpečím. Co to ale znamená u mě? Před čím já se chráním? Možná dalšího odcházení z mého života.
Kdo má stejné pocity jako já? Skoro každé nevýrazné dívky. Nikdy jsem nebyla populární. Sice netvrdím, že bych to nchtěla zkusit, ale kdo ví.
Opravdu někdy přemýšlím, že si zajdu k terapeutce, ale na to mi stačí kafe s kamarádkami. To je lepší než nejlepší terapie světa. Ony mi vždy pomůžou, poradí a i rozesmějí. Kdo ví, třeba někdy přestanu být šedou myškou, nevýraznou a nesebejistou holkou a ošklivým káčátkem a stanu se labutí.
Na to jsem ale velký pesimista, protože člověk jako já by nemohl mít takové štěstí xD
Opět vím, že je to depresivní článek, ale tohle patří k mému životu, stějně jako můj blog...
Ví někdo, jak se stát z šedé myšky něco víc?
Ara...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | E-mail | Web | 1. prosince 2017 v 18:23 | Reagovat

Šedá myška potřebuje sebevědomí, toť vše. Vše je v mysli. :-)

2 Eliss Eliss | Web | 1. prosince 2017 v 18:32 | Reagovat

Také jsem to měla stejně jako ty, ale neboj, ten pravý přijde, jen se nevzdávej 8-)

3 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 2. prosince 2017 v 13:23 | Reagovat

To znám, mívám podobné pocity.

Tohle téma mě tak oslovilo, že jsem taky napsala blog - svůj text k písni Sofia. Podívejte se na něj, chcete-li.

Jestli můžu radit, alkohol v tomto  pomáhá jen částečně, lepší je pomoct si sama nebo terapií.

Naopak myslím, že máme docela štěstí oproti krásným, sebevědomým, extrovertním holkám, protože jakmile se naučíme mít rády (a to opravdu jde), máme už všechno, co potřebujeme, nejbližší přítelkyni v sobě - a to ostatní pak přijde jako příjemné zpestření samo.

4 tema-tydne tema-tydne | Web | 2. prosince 2017 v 20:20 | Reagovat

Zařazuji tvůj článek do výběru na tema-tydne.blog.cz :-)

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 10. prosince 2017 v 16:28 | Reagovat

Tomu celkem rozumím. A nemyslím, že je nějaká terapie nutná. Ono nakonec člověk nějaké lidi pozná (pokud teda nezůstane pracovat z domova a ven chodit jen na nákup), a i kdyby nepoznal přímo někoho pro vztah, tak i přátelé jsou dobří. Asi je nejlepší na to nemyslet, najít si něco pozitivního o sobě (nevím, třeba - umím psát/kreslit/vařit/mám hezký oči/vlasy/důležitou práci/něco a toho se držet. Ale je zase fakt, že já jsem spíš optimista a veeeliký líný flegmatik, takže zalézt někam, aby mi mohl celej svět být jedno, je má oblíbená činnost a smutno mi z toho není :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama